Řetízek JJJJF

[Jiška]

Líp slušel by mu věnec z rmenu,
svět lidí však je plný nástrah.

[Kama]

A proto asi občas má strach,
co když mu hrozí myší hejno?

[Jiška]

Jdou mdloby na něj, v očích černo,
prý často trpí nízkým tlakem.

[Kama]

Furt lepší, než být nafurt pakem,
to tvrdím nahlas celkem často.

[Jiška]

Pár laní v poli když se páslo,
tak jelen náhle nabyl sílu.

[Kama]

On ráno snídal kousek sýru,
tož proto hormon klátil mysl.

[Jiška]

A vládl jako Nezamysl,
měl hrdý krok a spoustu laní.

[Kama]

Víš kdo se třeba rád mu klaní,
a nebo je to jedno vlastně.

[Jiška]

Ať v duši je mu víc než slastně
a vyhne se všem strážcům lesa.

[Kama]

On s lesní vílou teďko plesá,
tak bacha na něj, neruš radši.

[Jiška]

Mě v noci divné zvuky straší
a zlaté oči ze tmy svítí.

[Kama]

Tak to je jasné, chtějí pití,
a jestli nedáš, bude běda.

[Jiška]

A protože je dneska středa,
mám tedy zcela jiný program.

[Kama]

Tak tady zcela jasně prohrám,
však nahlas říkám, neva mi to.

[Jiška]

Už v hrnku míchám ječmen, žito,
s tím pitím jsem to vzala vážně.

[Kama]

Nic vážně nehroť, ani lázně
pak nepomohou tíseň zrušit.

[Jiška]

Já levanduli budu sušit,
s ní není možné bát se tísně.

[Kama]

Suš pilně, zpívej nyvé písně,
a bude jasné, co chceš říci.

[Jiška]

Mám anděla a u něj svíci,
teď výročí je za výročím.

[Kama]

Já taky někdy v smutek vkročím,
však není dobré zůstat dlouho.

[Jiška]

Však bývá někdy mojí touhou
být aspoň ve snu se svým synem.

[Kama]

My všichni máme v světě jiném
ty, kteří budou navždy naši.

[Jiška]

Však někde nový život raší
a tím je zase leccos snažší.

[Kama]

A řekni, kdo tu písmo plaší,
já potřebuji lupu k psaní.

[Jiška]

Jen vstanu, už jde na mě spaní,
to asi bude dneska pršet.

[Kama]

Toť dobrý čásek házet vrše,
a nebo hopsni v postel znovu.

[Jiška]

I letos opět hnízdí v krovu
pár malých něžných netopýrků.

[Kama]

Tak nechej v okně malou dírku,
a budeš vidět, co se stane.

[Jiška]

Už dávno ví, jak vítr vane
a v širém světě mouchy loví.

[Kama]

Tak počkej roček, přijdou noví
a koloběhem svět se řídí.

[Jiška]

Však žít je těžké v světě lidí,
když odevšad je vyhánějí.

[Kama]

Ať písně pro ně třeba pějí,
já také nemám pro ně místa.

[Jiška]

Však nikdy nevíš, co se chystá,
ne vždy je člověk nad vším pánem.

[Kama]

Tak proto žijme s vlastním klanem,
a malou radost uč se hýčkat.

[Jiška]

Už skoro není slyšet sýčka,
tak právě jeho budu chránit.

[Kama]

A hlavně, když má oči laní,
pak zvláštní bude, to je jasné.