Jíška plní naše bříška

[Jiška]

Magnetický pól se mění,
co nás ještě překvapí...?,
vědci jsou znepokojení,
od severu k Sibiři
kompas brzy namíří,
obejdem se bez mapy?

https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek ... t-na-sever

[Jiška]

To byl zase v noci hukot,
lidi byli v ulicích,
z dělobuchů srdce tlukot,
ráno po té veselici
samý bordel na ulici,
někdo taky v Bohnicích.

[Jiška]

Kluci už chodili v kraťasech,
sluníčko hřálo mě ve vlasech,
najednou sněhu jsou závěje,
jaro že bude je naděje,
talovín žlutý už rozkvetl,
únor jen nějak se popletl.

[Jiška]

To jenom Pražáci říkají,
když jedou brněnskou tramvají,
že Brno je maličká vesnice,
se smogem jako čepice.
Černému orloji na náměstí
nejradši dali by ránu pěstí,
pod koněm s Joštem se řehtají,
to teda v Praze že nemají.
Však žijí tu jejich kamarádi,
proto sem jezdí docela rádi.

[Jiška]

Už jsem stihla na zahrádce
slunce, i když jenom krátce,
dnes už zase dost je deště,
zítra snad má pršet ještě,
počasáři každou chvíli
říkají nám, jak se mýlí,
jednou slíbí krásné léto,
pak zas zimu, a tak je to
stále s nimi dokolečka,
chudák moje zahrádečka.

[Jiška]

Kam na dovolenou?

To se teprv ukáže,
jak se všechno vyvine,
nemám tolik kuráže,
abych byla tu i tam,
nejlíp je mi, kde to znám,
nemusím být na Havaji,
stejné slunce všude mají,
věřím v to, že co nás čeká
určitě nás nemine.

[vitsoft]

Zaletět si v exotiku?
Ó, má hlavo, tiše trp
z hluku světa, spousty křiku.
Na Havaji, na Tahiti
mají možná hezčí kvítí,
já však radši modrost chrp.

[Jiška]

Slunce se zakrylo šedým mráčkem,
tak už mi odešla sestra taky,
jako bych stala se jedináčkem,
tak honem užít si sluníčka,
a okurky dát si na víčka...
nežli se přiženou další mraky.

[Jiška]

Vosy jsou teď opilé,
nastaly jim hodokvasy,
lidem švestky v sudech kvasí,
vosám zbudou nahnilé.

[Jiška]

Když tak chodím po trávě,
koukám, kde jsou včeličky,
pořád žiji v představě,
že jich dříve bylo víc
a teď není skoro nic,
přiláká je sladký med?
Zkusím jim ho dáti hned.
Nakapu ho do lžičky.

[Jiška]

Už je třeba léčit záda,
krční páteř, nohu,
sladké dřív jsem jedla ráda,
a když mi to občas nedá
ukazovák doktor zvedá,
místo prášků kořen vařím,
se stářím se smířit snažím,
no, dělám, co mohu.

[Jiška]

Sám je každý za sebe,
když se dívá do nebe,
někdo nejdál na Měsíc,
jiný by chtěl vidět víc,
já se těším na neděli,
Měsíc bude rudý celý.

[Jiška]

Dneska v noci bouřka byla,
obloha se rozsvítila
tak, že jako ve dne bylo,
k tomu ještě hodně lilo,
proudy vody cesty myly,
kdepak asi ptáčci byli?
Myslím na ty malé tvory,
posedali na javory,
vítr s nimi silně cloumá,
proti nim je člověk ňouma.
Myslí, že je dokonalý,
co však snese ptáček malý,
to by člověk nedokázal,
ke kamnům by domů mazal.

[Jiška]

Boty v dnešní době prý se nehodí
do horka, do zimy, ani do vody,
boty, v kterých se snad ani nechodí,
hadrové nebo z papíru,
nejsou mi nikdy na míru,
aspoň že holínky přišly zas do módy.

[Jiška]

Rčení "mokrý jako myš",
to už skoro nikdo nezná,
ty si ale poradíš,
boty koupíš pořádné,
a to rčení záhadné
možná značí, že ty boty
máme mít do každé sloty.

[Jiška]

Sbírat listy vždy mě láká,
z javorů jsou nejkrásnější,
spletu si z nich třeba draka,
dráček bude hodně dlouhý,
jeden den žít bude pouhý,
odnese ho vítr zdejší.

[Jiška]

Za námi jsou dušičky,
hřbitov plný lidí byl,
život žijem kratičký.
Potom věčným spánkem spíme,
všichni tohle dobře víme,
každý z mrtvých rád by žil.

[vitsoft]

Myšlenky tvé morbidní
pálí jako zrno ječné.
Než se zcela vylidní
místo, na němž přebýváme,
nám človíčkům nezbývá než
tvářit se, že žijem věčně.

[Jiška]

Prošla jsem všechna náměstí,
brněnskou radnici s pověstí,
drakovi oblékli svetříček
z umělohmotných hadiček,
kolo od mistra koláře,
radnímu koukáme do tváře,
kdysi ho v radnici zazdili,
dnes kolem lidé s mobily
málokdy kouknou na tu zeď,
nevědí co je tu ani teď.
Ale až nastanou vánoce
k stromům se sejdou po roce.

[Jiška]

V novém roce rozhodla se
noha, že mě rozbolí...
chodím jenom po terase,
aby bolest polevila,
tejpy jsem si nalepila,
myslím, že ji převezu,
když si koupím ortézu...
nebo půjdu o holi.

[Jiška]

Dnes mě bolí celé tělo,
to jsem ani nespadla,
venku je zas mlha, šero,
jako by byl konec světa,
z lesa vyšla silueta,
až jsem málem odpadla.

[Jiška]

Když se tak člověk na ten svět dívá,
ať už je den a nebo se stmívá,
někdy je krásně a jindy zas hnusně
a podle toho se cítíme různě,
někdy je nálada na bodu mrazu
tak, že bych nejradši rozbila vázu,
ta mlha hustá je nad moje síly,
chtěla bych vidět kvést devětsily,
talovíny a sněženky bílé,
křehké jak panenky a tak otužilé...
ve vzduchu bude už cítit jaro,
to v zimě přeji si, aby se stalo.

[Jiška]

Jestli je to chyba lidí,
to se teprv ukáže,
pánbůh už se za nás stydí,
když se dáme do ráže.
Chceme měnit toky řek,
počasí a potraviny,
kdo by to byl do nás řek,
co dokážem za blbiny.
A nejhorší ze všeho,
to že ještě v dnešní době,
je něco tak nízkého... -
lidé válčí proti sobě.

[Jiška]

Politici už zase vyvádějí,
někdo jim nadává, jiní se smějí,
není už třeba na filmy koukat,
stačí nám do hlavy nesmysly vtloukat,
a co je najednou všemožných žvanilů,
musíme vybírat z baronů Prášilů,
dávají přednost před pravdou zlobě,
říkají jdeš proti mě, tak já proti tobě,
místo, aby si vzájemně pomáhali,
snad by se v přímém přenosu rvali.