Povzdech básníka

[Kama]

Dudy nemám, jenom flétnu,
také housle skryté dobře.
Ale možná někdy v květnu,
pokud počas řekne oukej,
k Skotům skáknu, řeknu foukej.
Foto dodám, bude v hobře.

[ašek]

ujištění exkrementální

Opora a ujištění.
juta plná exkrementů.
Směnárníci nerozmění
nepatřičně hutný pytel,
nepomůže Honza Křtitel
ani pocit velké nouze.
Osudu se nedá vzpouzet,
narozený bez talentu.

[ašek]

v rejži


Není se tu čemu divit,
vždycky jsem byl pamětlivý,
zdravé je být sem tam v rejži.
Všechno, co je absurdita
mega maxi kynutější
napůl plná. Nedopitá.

[ašek]

jarní s výhledem na léto


Zjara, to se dějí věci,
blufuju a nezhasínám,
hledám správný závěr řeči,
nezávazná šprťouchlata.
Průser je vždy natotata,
nervozita, výkřik hrůzy,
vítězím já. Po haluzi.
V létě půjdu někam jinam.

[ašek]

budoucnost plíživá

Poruchou neděste.
Předčasná vyspělost,
demence na cestě,
uzené na půdě,
deprese nebude.
Nevěřím počasí,
demence souhlasí,
stařecká zblbělost.

[ašek]

očekávání smilníkovo

Ženatý a trochu vdaná,
paměť, pravda, přímo sloní,
oblíbená kličkovaná,
užíváme kratochvíli,
takových nás není příliš.
Cosi mizí v pisoáru,
rozevírám vlastní náruč,
čekám, co že hupsne do ní.

[ašek]

zpověď

Maslowova pyramida,
odjakživa na základně,
o něčem to vypovídá.
Dedukuji, co je chtění,
možná žába na prameni,
pozdrav Slunci je pak navíc.
Loupit chodím bez rukavic
a miluji bezvýhradně.

[Kama]

To je hodně prima známka,
když hrad nemá základ v P(p)ísku.
Být tak s tebou v kraji Šrámka,
nemám problém chodit k splavu,
ráda totiž ztrácím hlavu,
když dáš víc, než plnou misku.

[Jiška]

Nemám z toho žádné vrásky,
všechno mám, tak co bych chtěla,
zdraví, domov, i dost lásky...
K čemu trezor s diamanty,
jednou zreznem jako panty,
ztrouchnivějí stará těla.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 17.7.2016 13:48 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=330'>Povzdech básníka</a> -> <a href='viewtopic.php?t=160'>Moudra</a>

[ašek]

slunce nad Ostravicí

Jen pár zrnek z moře písku
v přesýpacích hodinách,
chudák Fráňa bez výtisku.
Jednou byla jediná
poblíž řeky, zase v Písku.
Pohodíme po zdech hrách,
tisková a chyba v tisku.
Radování v blbinách.

[tonic]

Po tom, co se strhlo kolem podle mě nádherné básničky Jiřího Žáčka, nemohu si nepovzdechnout:

K čemu jsou holky na světě?
Poslední dobou pocit mám,
že aby celé planetě
říkaly, jak se točit má.
A zaklínaly genderem
a pořádaly mítinky.
Naštěstí jenom některé.
Z těch ostatních jsou maminky.

[vitsoft]

Chcete vědět, co mě baví,
když mě stáří obviní,
že už nejsem dosti žhavý?
Chcete vědět, čím se bavím?
Oprašuji pérem pavím
urny svých snů na skříni.

[ašek]

úředníkův povzdech ranní

Sesli svěřím vlastní prdel
každé ráno nedočkavě,
vzpomínám, co mám mít v hlavě,
všechny cíle mimo dostřel.

Úředně to neověřím.
Plody lásky k práci chybí,
sám sobě to nezávidím,
nemám žádný důvod věřit.

Chyběl nocleh se snídaní,
radost nuzně krátkodobá.
V probouzení ranná doba
jako první přijímání.

[ašek]

probuzení

Nejsem mrtvý, musím vstávat,
v hlavě zcela vyprodáno,
tedy, prosím, nesrovnávat.
Ukecávám tělo těžce,
mrtvoly jsem vynálezce,
v duchu ječím, vřískám, křičím,
už rozumím stávkujícím.
Tak si přeji hezké ráno.

[tonic]

Povzdech vilného kuchaře

Pozval jsem Emily na lasagne,
doufal jsem, že by mi dala za ně.
Pravila: "Ty chlípný klacku!"
A pak mi dala. Leč facku.

[Kama]

Fackovací Emilce,
řekni hlasem děsně strohým,
lasaně, žes nabíd mnohým,
ač je v noční košilce.
Vyšli pohled, který mrazí,
pozor dej na náznak pouhý,
neboť znáš už její touhy,
přesto jak jste pořád nazí.

[Tadeáš]

Ceň si život, drahý druhu,
nehraj si v něm na skauta;
pojedeš po rodném luhu.
Ač tam jedeš třeba po sté,
štěstí na tě bude sprosté:
—
střemhlav vrazíš do auta.

[tonic]

Ta dnešní generace...

My jsme byli lepší, jiní!
V patnácti se dcera žene
pařit, a že třicetiny
dnes mám, to si nevzpomene...

[tonic]

Po ránu v koupelně v zrcadle
spatřil jsem obrysy postavy.
Vypadá poněkud povadle.

...a další ráno zas déja vu.

[vitsoft]

V zrcadle se moje hlava
jeví cizí bytostí.
Děsný horor mi přehrává
koupelnový monitor.
Hýbe se v něm cizí tvor
zpomalenou rychlostí.

[Tadeáš]

Když vidím tento dar,
jenž skví se ve tvé tváři,
rád bych si kousek vzal.
Ty bys mi jej snad i dal,
ovšem zřím zde problém jistý,
neshledám se tolik čistým,
bych moh' s tebou běžet cval.
Odlijí mi kousek skláři.

[Ruprecht]

Cosi se na mě šklebí,
co bloumá mojí lebí.
Zatím to vyhlíží záhadné,
uchopit je to dost nesnadné,
nežli to dočista vypadne,
a potom řeknu: ,, Že by?"

[Beta]

Pročpak se Ruprecht šklebí,
záhada? Jenom bebí.
Vezmi ichtyolu mast,
prskni přímo na náplast,
přilep ji na svou lebku
a odhoď svojí depku,
úsměv vlož, místo šklebu
a nemysli na lébu.