Škola rýmů

ach,jak mi je milý on,
ten,co mi slíbil milion.

píšu deník lásky
když spírám ječné klásky

sousedka miluje plešaté muže,
prý ni chlup na hlavě mít nemůže.

nemusíš se cely bát,
pokud držíš celibát

kvůli hnusnému oparu,
nechce mne milenec do páru.

já mám srdce otevřené
každému v něm někdy vře, né?

mrkla jsem na panice,
on však podleh panice

ač ty máš srdce šípem proklaté
skoč mi do bufáče šupem pro laté

to dlouhé mlčení,pro mne je zdí,
on je však v pohodě a metrem jezdí

Fernetu jsem vypil sklenku,
abych byl už brzy venku.

je to párek milenecký
jen on hladí milé necky <br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 4.10.2008 23:51 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=56'>láska</a> -> <a href='viewtopic.php?t=147'>Distichony</a>

říkal jí pořád něžně Jelenka,
ona se tváří naštvaně,je Lenka.

panují u mne dnes zmatky,
jak se otec stane z matky?

napsala jsem černou tuší,
miluju tvých kornout uší.

S milenci to dělá divy,
když si lehnou do kopřivy...
--------------------------------

Láska je šlapka
na očích klapka
z jejího moře
nezbude kapka.

Nezbude kapka
zbude jen souše
příchuť je trpká
depka tě kouše.

I já v ní věřil
jako dítě v permoníky
už jsem však sundal
růžový popelníky.

byl jednou jeden chlápek
no a ten kreslil mapy
nejenom velký skutek
i mapa dělá chlapy.

a pak ty svoje mapy
vystavil všechny na net
to všechno dělal proto
jen aby sbalil Anet.

Anet to byla dívka
s překrásnou něžnou tváří
na které ani zřídka
nejeví známky stáří

tak se ji snažil dostat
přes mapy do postele
jí tyto jeho mapy
byly však u prdele.

a tak neštastný chlápek
nezískal srdce Anky
s trochou benzínu kapek
podpálil svoje plánky

a hasiči už zvoněj
pálej se všechny mapy
došla si tam i pro něj
zubatá kmotra v kápi.

skončila takto hbitě
balada kartografa
a v této lokalitě
jeho duch dodnes bafá

Už když to začalo nebyli sme si jistý,
teď nejsme spolu aspoň mě to přijde smutný,
ale pro mě život půjde dál tak je to nutný,
zůstane jen vzpomínka na časy ukrutný,
jsi klasickej případ no prostě ženský,
jsi pořád bezcitná jak včera tak dneska
proto kdo to chápe rád mi zatleská,
že už skončila moje nemoc nebezská,
často nepříčetná ale málokdy hezká,
krásná na dálku samovraždící z blízka.

Byl sem člověk co rozdával hodně radosti,
dokud si mi nerozdala spoustu bolesti,
co zůstala v mým srdci jako pověsti,
sorry Martine teď lituju každý pěsti,
omámen tvojí bezbraností šel sem se rvát,
a ty si mi přirozený věci nepřestala vyčítat,
sem prostě takovej a ty si byla jiná ,
já sem žárlivej a ty nevěrná,
je to jako varování pro ty ostatní,
že máš radši kamarády než lásku vlastní.....

Ženy prý se zamilují do básní,
ne do básníků, kteří v básních sní
o hebkosti vlasů a krásné vůni,
tajném dostaveníčku nad tůní,
či o rudé barvě rtů, již v dopisech
vídají pod každým něžným podpisem.

O čem ještě snívají ti blázni?
Snad o horké, provoněné lázni,
v níž pára je cítit po karamelu?
O smrti - skolen svým sokem v duelu?
O letu slov, co budou se líbit?
O tom, co Múza jim mohla by slíbit?

A sní ještě vůbec, či jako jediní
nemají žádné iluze, vidiny,
co jestli vědí, jak tenhle svět vypadá,
když veškerá omítka z něho opadá?
To mohlo by vysvětlit, proč šílení
bývají ti tvůrci věčně svádění.

On byl alfasamec
a omegasvětec.
Místních holek ranec
připravil o věnec.

Ona byla Irma,
co teď od něj vir má
a na ten vir, běda
léku nezná věda.

láska kvete v každém věku
každý je z ní naměkko
jsem před láskou na útěku
neutek jsem daleko

utíkal jsem podél cesty
výpadkovkou na Teplice
tam mě dívčí krátké vesty
uhranuly převelice