pokračuji v řetízku veršů

[Jiška]

Pomohu ti sklenky mýti,
všechno bude jak se patří.

[lea]

Hlavně nepij třeba za tři,
sklenky pak by nestačily.

[Jiška]

Pozvu všechny dobré víly,
mohou u nás také tančit.

[Kama]

Víly bydlí teď na ranči,
to jen abys přehled měla.

[Jiška]

Romantika vymizela,
už jim není mech dost měkký.

[lea]

Možná jim tam vadil měkkýš,
nemají prý plže rády.

[Jiška]

Tak ať chodí na brigády,
mohou v lese sbírat klestí.

[Kama]

Šly tam, ale jejich štěstí
prchlo zase kousek dále.

[Jiška]

Vždyť nic není dokonalé,
proč by štěstí mělo býti?

[lea]

To snad jenom jezuiti
chtěj mít všechno pod kontrolou.

[Kama]

Proto mají zadel holou,
došla na ně totiž řada.

[Jiška]

Doba těžká jako kláda,
kéž bych byla zase mladá.

[Kama]

Každá doba tíží záda
generaci před i příští.

[Jiška]

Žijem jako v mraveništi,
uniká nám někdy smysl.

[lea]

Pokud úsměv na rtech zkysl,
hledat smysl bývá marné.

[Jiška]

S úsměvem se lépe stárne,
říkala nám paní Květa.

[Kama]

Byla to však divná teta,
zapšklá, ale ovšem krásná.

[Jiška]

Byla jako trouba hlásná,
řekla i co nevěděla.

[Kama]

Třeba to že má tři těla,
nebo schopnost zpívat v noci.

[Jiška]

K ní tři obři jednoocí
chodí rádi hráti bridž.

[Kama]

Ale k ránu už jsou pryč,
přijdou ovšem jiní hosté.

[Jiška]

Asi už je záblo v kostech,
vždyť je zase zrána nula.

[lea]

Mnohým jistě žlučí hnula,
na jaro jsme natěšení.

[Jiška]

Vše se dalo do kvetení,
ptáci začli zase hnízdit.

[Kama]

Jsou však také tací gyzdi,
kteří ničí všecko hezké.

[Jiška]

To je slovo asi slezské,
klidně napiš, že jsou zmetci.

[Kama]

Stejně, jako jejich předci,
je to jasné, jako facka.

[Jiška]

Perliččina hebká packa
zůstane mě ve vzpomínkách.

[lea]

Teď máš svého Vendelínka,
ten ti také radost dělá.