Řetízek JJJJF

[Jiška]

Až včelka bude na rajčeti,
to psaní veršů půjde samo.

[Kama]

Já totéž tvrdím milá dámo,
jen občas hledám spolužáky.

[Jiška]

Tak to já dělám denně taky,
však stará parta zmizla navždy.

[Kama]

Kdo nabídl jim super vnady,
když prchli jako pára z hrnce?

[Jiška]

Snad někde v polích honí srnce,
no, třeba přijde někdo jiný.

[Kama]

Tak těm snad ještě dávaj plíny,
tady naděj zmírá tiše.

[Jiška]

Vždyť už i robot básně píše,
tak co si vůbec lámem hlavu.

[Kama]

V IA tedy děsně plavu,
ale neva mi to vůbec.

[Jiška]

No někdy je s ním velký šrumec,
když nezná trému, nezaváhá.

[Kama]

Toť pravda asi velmi žhavá,
však nastrč brzdu tempu světa.

[Jiška]

Proč v zimě růže nerozkvétá,
to jen sám bůh ví, když svět stvořil.

[Kama]

Když cestou potkáš sedm moří,
tak zjistíš možná pravdu celou.

[Jiška]

No lidi rádi hubou melou,
vždyť co jsme proti všem těm mořím?

[Kama]

S tou odpovědí brány bořím,
my přeci nejsme nuly žádné.

[Jiška]

I nejkrásnější růže zvadne,
byť je to pro nás pravda trpká.

[Kama]

Ač pravda bývá občas vrtká,
tak s růží je to stále stejné.

[Jiška]

I ona přece mrazem křehne
a v teple rychle opadává.

[Kama]

V tom čase ovšem dobrá káva
i s trochou rumu přijde k duhu.

[Jiška]

Já každé ráno mám tu vzpruhu,
pak druhou ještě odpoledne.

[Kama]

To věřím, mnohým také sedne
a někdy celé litry mohu.

[Jiška]

Pak dvakrát kousnu do tvarohu,
to prý mi zrána musí stačit.

[Kama]

A můžeš potom ještě tančit?
To v rytmu, který zvládneš šeptni.

[Jiška]

I árii chceš operetní?
No, už to není jak za mlada.

[Kama]

Každá krása časem padá,
jenom duše zraje tiše.

[Jiška]

Jen nevím, kdo nám osud píše
a nebo je jen v našich rukou?

[Kama]

Ten osud není se zárukou,
a marnost, marnost nad ním fňukat.

[Jiška]

Tak radši nemám ani mukat
a dělat, že je ou kej všechno?

[Kama]

Tak možná zkoušej rychlý dech, no,
anebo třikrát bycha honit.

[Jiška]

No k běhu bych se mohla klonit,
však kdyby noha nebolela.

[Kama]

Co kdybys třeba v běhu klela?
Či preferuješ meditaci?

[Jiška]

To ale jenom na matraci,
když protahuji ztuhlá záda.

[Kama]

To zcela věřím i já ráda,
když povinnosti nejsou doma.

[Jiška]

Proč tedy nemáš majordoma,
pak všechno klape jak na drátkách.

[Kama]

On někde drbní, snad na jatkách,
pak všude rady velké trousí.

[Jiška]

A někde možná nože brousí,
to tedy přímo budí hrůzu.

[Kama]

Tak řekl pravdu, pral si blůzu,
a k tomu ručně, neb je pako.

[Jiška]

To jistě říkáš jenom jako,
už teďka za tmy nevycházím.

[Kama]

Když ovšem musíš, projdi mlázím,
pak budeš jako vodní žínka.

[Jiška]

Ač o tom není nikde zmínka,
tak často v hloží trhám svetr.

[Kama]

Tam nahnal tě tvůj setr,
či zkoušíš projít sama?