Na jejich těla dívat se spatra
nepříliš moudré, možná to slyší.
V duchovních sférách hledají bratra
z chatrné schránky žhne sedmá čakra
tam přímo k nebi, k velebné výši,
pohleď též Buddha - břichem i pleší
pýší se, přitom rébusy řeší
vesmíru, pravdy, života, bytí.
Pokud mu hrdlo nesvírá tréma
asketa také důvěru získá
přitáhne zdálky zvědavce kázní
vetchý je, pravda, z pohledu zblízka
činelky jeho rázně však zazní
prorocká slova z brožurky pěje.
Když osud zazdí radosti přívod
skýtá se jenom řešení dvojí
někdo si troufne, jiný se bojí
v neznámu hledat jinačí zdroje
odhodit závist, počkat si co je
za černou vlnou na širém moři.
Naději novou objeví v chřestu.
Jestliže snídá v obleku šedém,
upírům česnek nabídne s ledem,
nemusí spřádat podivné čachry,
naopak, pozve na radost machry,
ukují pikle, nádherně švihlé.
No a co, že je osrdí zjihlé!
Za radu díky, počkám si v krytu,
anebo zvolím průzoru díru.
Nebude klamat, v oku mám míru,
ve dlaních odhad, jakou má gramáž,
už nejsem dnešní, podivná pakáž
nenajde šanci. Kvalitu hledám.
Neskáču na špek, někdy však sedám.
Z komára nožku, z dvouhlavé ryby
několik šupin, více je věcí
co Kamě schází k lektvaru v peci,
míchá už, míchá, do kotle zírá,
tu přidá bylin, loj z netopíra,
elixír vaří věčného mládí.
Každému někdy spadnou jak deka
závěje chandry z bezbarvých smutků.
Touha pak, jako spoutaná řeka
ledovou krustou, dostane důtku,
dvě dvojky z mravů, zato, že čeká
naděje kousek a ne na budku.
<hr>Tady nám nepasuje přízvuk posledního verše na budku, ale nenapadá mě, jak to elegantně napravit...
vitsoft
Nalámej vafle, bude to vskutku
lahůdka skvělá, ježatou hrudku
s kakaem, máslem, ořechy, rumem,
budeš se moci chlubit svým umem,
utvoříš rychle, cukroví kupku.
Někdo ho nese, málokdo snese.
Člověk i v lese paroží potká
shozené v křoví. Někam snad spěchal
zhrzený jelen? Jednou či stokrát?
Koruna mocná, kterou tu nechal,
z bojů má často lámané tery.
Nepřiznal navíc dvojčata, dcery.
Hampejzník jeden, ostuda rodu,
nadýchal také, nepil jen vodu.
Dálniční hlídce ujížděl směle.
Nedlouho ovšem, nyní už v cele,
zpytovat může svědomí svoje.
Nechcete věřit v Bleskové zdroje?
Naposledy upravil(a) Kama dne 22.12.2010 17:24, celkem upraveno 1 x.
Slepička bílá vajíčka snáší,
kokrhá kohout, pohodu vnáší,
vesnické touhy každý den mívám,
přes pole k domkům ráda se dívám
večer pak, když se v okýnkách zháší.
Pozvání přijmu, pojím, pak pláchnu.
Nebudu opruz, uklidni hormon,
stačilo loňských několik pohrom.
Cizrnu ovšem odmítám, drahá,
risovat nechci, marná tvá snaha.
Nakonec malá poznámka pouhá,
v režimu pitném chybuješ, ouha!
Naposledy upravil(a) Kama dne 13.1.2011 14:55, celkem upraveno 2 x.