Každému z těch kdo odvykat chtějí
z celého srdce přeji v tom zdaru.
Není to lehké! Sama jsem byla
silnější kuřák. Jenom se varuj
ostatních lidí, co stále kouří…
Z jazylky naší draci se plaší,
neboť se bojí psychiatrie.
Drak totiž tuší, že v nitru zlý je.
Lékařská věda odhalí záhy,
jaké má každý ukryté spády,
tajnosti temné psychiky dračí.
Některé k smíchu, jiné až k pláči.
Doyen Plzák říkával: "Stačí
zatloukat dále, nebuďte sráči."
Pakliže ovšem obsese tlačí,
nastoupí týmy s jinými hráči.
Špatní že draci, copak to značí ?
Síra a oheň není vždy jedem
největší zdroje na tajném místě
těžko jim vládnout, nevíme předem
kdy v žáru vzplanou, nevíme jistě
co od těch jisker z hlubiny chytí.
Drak může také spojencem býti
pokud ho moudrost utiší v letu.
Jenom mi řekni, žižalí roby
střevice nosí? A na čem, prosím?
Pokud vim ráda, celé dva roky,
v příspěvku každém, desetkrát za den,
možná i víckrát, tančíš zde slastně.
Každičký verš tvůj je zde však bosý.
Nejisto na čem střevíčky nosí
vidět však jasně, ruce má obě
brzy nás možná přivede k mdlobě
výstupem z díry, z rezervoáru
předvede údy druhého páru
kotníčky křehké, kolínka něžná.
Nevěřím tomu, něco jim brání,
pospávat v klídku. Zpětné snad sání,
anebo tremor, zpozdilé zrání?
Nakolik potom uvěřit mohu
proroku, který plochou má nohu,
postavu přímo v barokním slohu,
zelený zákal, natvrdlá játra?
Nakonec bude, jako ta chátra,
opilý snílek. Po čem pak pátrá?
Na jejich těla dívat se spatra
nepříliš moudré, možná to slyší.
V duchovních sférách hledají bratra
z chatrné schránky žhne sedmá čakra
tam přímo k nebi, k velebné výši,
pohleď též Buddha - břichem i pleší
pýší se, přitom rébusy řeší
vesmíru, pravdy, života, bytí.
Pokud mu hrdlo nesvírá tréma
asketa také důvěru získá
přitáhne zdálky zvědavce kázní
vetchý je, pravda, z pohledu zblízka
činelky jeho rázně však zazní
prorocká slova z brožurky pěje.
Když osud zazdí radosti přívod
skýtá se jenom řešení dvojí
někdo si troufne, jiný se bojí
v neznámu hledat jinačí zdroje
odhodit závist, počkat si co je
za černou vlnou na širém moři.
Naději novou objeví v chřestu.
Jestliže snídá v obleku šedém,
upírům česnek nabídne s ledem,
nemusí spřádat podivné čachry,
naopak, pozve na radost machry,
ukují pikle, nádherně švihlé.
No a co, že je osrdí zjihlé!
Za radu díky, počkám si v krytu,
anebo zvolím průzoru díru.
Nebude klamat, v oku mám míru,
ve dlaních odhad, jakou má gramáž,
už nejsem dnešní, podivná pakáž
nenajde šanci. Kvalitu hledám.
Neskáču na špek, někdy však sedám.
Z komára nožku, z dvouhlavé ryby
několik šupin, více je věcí
co Kamě schází k lektvaru v peci,
míchá už, míchá, do kotle zírá,
tu přidá bylin, loj z netopíra,
elixír vaří věčného mládí.
Každému někdy spadnou jak deka
závěje chandry z bezbarvých smutků.
Touha pak, jako spoutaná řeka
ledovou krustou, dostane důtku,
dvě dvojky z mravů, zato, že čeká
naděje kousek a ne na budku.
<hr>Tady nám nepasuje přízvuk posledního verše na budku, ale nenapadá mě, jak to elegantně napravit...
vitsoft
Nalámej vafle, bude to vskutku
lahůdka skvělá, ježatou hrudku
s kakaem, máslem, ořechy, rumem,
budeš se moci chlubit svým umem,
utvoříš rychle, cukroví kupku.