Příspěvek
od vitsoft » 1.11.2009 22:49
Zábavnosti limeriku lze dosáhnout buď absurditou jeho sdělení, nebo použitím neobvyklých rýmů, nejlépe kalambúru či abslutního rýmu. To se v tomto tématu daří zejména Rancherovi (rymy.cz/čezet/vězet, Orlických/smích/kých). Dobré rýmy jsou taky u Hanulky (velký flák/stříbrňák/dělal kvák), Kamy (Dobříše/na břiše/v kožiše) i knihovnice(za sen dal/dál/drkotal).
Naopak rýmy husu/v nosu, z Kanady/moc vody mají nízkou asonanci, měly by se rýmovat aspoň dvě poslední samohlásky. V běžné veršovánce nesoucí určitou myšlenku nebo emoci se to občas dá překousnout, ale limeriky se vyznačují právě absencí jakékohokoli hlubšího sdělení, takže kvalita rýmu je pak klíčová.
Po formální stránce nestačí dodržet klad veršů AABBA, ale verše BB by měly být kratší. To se povedlo zejména Kamě, Hanulce a ještě knihovnici (babka pekla husu).
A dalším poznávacím znakem limeriku je specifikace místa původu na konci prvního verše, což dodržel Rancher ve svých prvních třech příspěvcích, Kama 11.10. a Marenka 31.10. v 18:45.
Ale nezoufejme, i když většina básniček tohoto tématu nejsou přísně vzato formálně dokonalé limeriky, vesměs mají nápad i dobrý rytmus a každopádně jsou to dobrá cvičení. A pouze cvičením, při němž z člověka lije pot (per aspera) vedou ku hvězdným výsledkům (ad astra).
