Škola rýmů

Rytmus máš perfektní, ale to na dobrou básničku nestačí, chybí něco jako pointa. Předpokládám, žes to zamýšlela jako parodii na banální dětské rýmy, to by šlo, ale pak tam vyčnívá gramatický rým podobná/náhodná. Nedala by se z toho udělat tasemnice? Klišoidních rýmů na lásku najdeš ve slovníku mraky, třeba by to pak mohlo sloužit jako rozpočitavadlo puberťačkám.
Pár nápadů:
jsem jen zelí pro běláska
nad rozpaky mými mlaská
červenám se jako rajská
ze rtu jde mi slina vazká
dala bych si ještě práska

Láska? Láska.
Láska je kráska,
co bičem práská,
když baští rajská,
tak v ucho mlaská,
přes oči páska
a žádná vráska,
zbyla tu hláska,
tak si dá práska.

Tak toto opravdu není básnička.

Básnička to není, ale třeba se z toho časem zrodí. Zatím to moc smysl nedává, ale navrhujte další nápady (pokud možno na čtyři trocheje), a třeba nám pak z toho žížala něco upeče.

Vitsofte, já to napsala tak schválně - ironie vládne.
Ale pokud chce někdo udělat básničku, budu jen ráda.

S láskou ráda baštím rajskou
s knedlí nebo s vrtulkami
ráda mám i kuchyň thajskou
nemám z toho žádné vrásky
uzavírejte dnes sázky
tlustá že jsem?To jsou fámy.

....moje láska k jídlu <br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 1.11.2008 22:46 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=179'>LÁSKA</a> -> <a href='viewtopic.php?t=158'>Radostění</a>

Od rána slyším ptačí trylky,
naslouchám něžným tónům lásky.
Jakoby nad mou myslí vyřkly
kouzelnou pradávnou formuli,
pocity moje se vzedmuly,
létají s křehkými bělásky...

<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 1.11.2008 22:44 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=179'>LÁSKA</a> -> <a href='viewtopic.php?t=150'>Sextiny</a>

Bezuzdné jsou moje vášně,
něco vlastním z Didimy,
drobné lovím v římské kašně,
z Velké Syrty písek v brašně,
také žlučník tvoří hravě
šutry,zato,že jím zdravě.
ještě mám též ledviny
<hr>
Typografická připomínka: za čárkou se vkládá mezera a samostatná věta v posledním verši by měla začínat kapitálkou. Jinak není co vytknout, Kamin rytmus je přímo vzorový.
vitsoft

Míza stromů vzhůru stoupá,
růžky lístků mladě raší...
Slunce v zlaté lázni koupá
všechen život země...
Světlem hladí jemně
krásnou matku - Zemi naši.
<hr>
Rýmy nejsou nijak zvlášť nápadité, ale Jiščiny básničky jsou pohodové a naprosto nekonfliktní, klidně si je dovedu představit v Mateřídoušce nebo v čítance pro třetí třídu.
vitsoft

Kdyby třeba Karafiát
znovu chtěl psát svoje Broučky,
musel by tam Jindřišku dát.
Že má v duši dobra snůšku,
byla by tam za Berušku,
nebo vílu broučí loučky.
<hr>
Rýmy i rytmus jsou tady vzorné, povšimněte si zvukomalebnosti sousedících dvojhlásek v posledním verši.
vitsoft

Jiška naše zlatíčko je.
Stromy, květy moc miluje.
Zvířátka i ptáčky,
motýly i broučky.
Je to celá duše čistá.
Pochvala je pro ni jistá.
<hr>
S pochvalou pro Marenku bych tady váhal, rýmy ptáčky/broučky, čistá/jistá jsou velmi laciné, a přemíra zdrobnělin působí infantilně. Chápu tvou básničku spíše jako příspěvek do diskuse, než jako polotovar pro další dílenské zpracování.
vitsoft

Přítelkyň mám už kytičku,
každý kvíteček trošku jiný,
rozžehnou v srdci jiskřičku...
Září jak perly královniny.
<hr>
Myšlenka je to pěkná, námětově nám, Jiško, začínáš sarinovatět. Ale ten rytmus se ti vůbec nepovedl, v každém řádku je jiný.
vitsoft
Já se budu snažit polepšit a "zjiškovatět"... J.

Někdo nerad zdrobnělinky?
Něha přece život zdobí.
Krásná slůvka od své žínky
ve svých ouškách nechá zníti.
Ještě za ně nosí kvítí!
Odžene ji od nádobí,
s láskou chce je také mýti.
Plete, vyzná se i v šití.
Před námi se jen tak robí.
<hr>
No to je docela povedené a milé po všech stránkách: rýmové, rytmické i gramatické. Co se týče obsahu, konkrétně to o mužíčkovi, jenž plete, šije a nádobí umývá s láskou, tak na to bychom možná mohli založit novou kategorii Sci-fi.
vitsoft

Jako rybář, s dírou v síti,
látá oka v rytmu jambu.
Dobře ví,koho tak chytí.
Návnadou jsou tklivé rýmy,
pokud neokouzlí jimy,
zatančí divokou sambu.
<hr>Nápad básně se mi moc líbí, zpracování už je horší: třetí verš vypadává z trocheje a ten poslední bez varování přechází na daktyl. Když už se v básni píše o rytmu jambu, bylo by fajn toto frázování taky použít. A nerozumím slovu jimy.
Jestli se jedná o křestní jméno, mělo by být s velkým písmenem. A pokud to měl být sedmý pád plurálu zájmena on, pak je tam zase hrubka.
vitsoft

Chodím tu jak duše bez těla,
Všichni kolem mě dělají, jako by to byla nějaká nevěra...
Já ho miluju,
ale co s tím?
Že to nemá cenu,
To já dobře vím.
Já jdu... Já jdu tam.
Jdu... a nevím kam.
Nevidím před sebe,
Nevidím za sebe.
Z očí se mi kutálejí slzy,
Už bude po všem brzy.
Uz přelézám zábranu,
Tu nesmyslnou záchranu.
Z toho mostu koukám dolů,
Vždyť nebudeme nikdy spolu.
V hlavě se mi motaj příběhy,
Komu na mě vlastně záleží?
Už nemůžu dál, vidím světla,
Kéž by naše láska někdy kvetla.
Poslední sms, poslední pohled,
Klid mám už konečně na dohled.
Pouštím se a letím dolů,
My nebudeme nikdy spolu,
Pouštím se a letím dál,
Kéž by o mě někdy stál...

Radost a zoufalství, přátelé divocí,
ten kdo je nepozná, naplno nežije,
láska je odvaha k bezmezné bezmoci,
dvojsečná sekera, opojná chemie
v mozku a v těle.
Tak posmutněle
vzpomínám na zásah Amora hluboký,
na sílu naděje spatřenou s úžasem,
sílu, jež dělá z nás vládce i otroky,
i když už jinému srdce své dala jsem.
Nelze mít ale
dva různé krále,
bolí to stále, ač z mostu se nedívám,
i půlnoc nejtmavší změní se na ráno
a Eros přikládá šípy dál k tětivám,
snad druhým dopřeje, mně bylo dopřáno.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 18.4.2010 18:54 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=179'>LÁSKA</a> -> <a href='viewtopic.php?t=157'>Vyznání</a>

je to už dávno, kdy život jedné dívky zkomplikovalo pár věcí.
že navíte jaké? zamilovala se přeci!
Stalo se to když jí bylo čtrnáct let.
ano, v tu dobu jí někdo hlavu splet.

uplynul měsíc, uplynuly dva
a ta holka to pořád v sobě dusila, dál životem šla.
nechtěla to nikomu říct,
chtěla to jednoduše ze stolu smíst.

jenže spadla do toho až po uši,
měla ho plnou hlavu i duši.
jednou to ale nevydržela a kámošce to řekla,
a ta jí jednoho dne za tím chlapcem doslova dovlekla.

prý: ,,ona ti něco potřebuje, nutně..."
a té dívce nezbylo než podívat se na ní prosebně, možná i trochu smutně.
ruce se jí strachem třásly,
jiskry v očích ihned zhasly.

Vykoktat ze sebe ty slova: Promiň, já to v sobě dál dusit chtěla.
a že ona si myslela, že to tak vážně udělat měla.
jenže chyba... on se ní podíval,
krásně se při tom usmíval.

usnadnil jí to... říká: ,,já dávno všechno vím,
už dlouho jenom sním..."
ona na něj koukala, jak kdyby zbláznit se měl
a všimla si, že jeho hlas se také trochu chvěl.

jak to dopadlo asi všichni víte.
a kdyby ne tak si konec lehce domyslíte.
pro tu dívku to byl nekrásnější den.
a pro nás to je happy end...

Pájík se dočkala happyendu, zato Lea trpí, těmi asyndetovými zámlkami je to krásně a přitom úsporně vyjádřeno (ovšem s trojtečkami to jinak nepřehánět!).
Já se většinou snažím nekombinovat trochejské a jambické verše, ale tady to neruší. Koneckonců s tím začal už Mácha.

Ač jsem ho nezvala,
přišel i s Manon,
verše jsem snídala,
honí mě mamon.

S rytířem orgie
dávám si loka,
láskou mě nabije,
každičká sloka.


Nápad posnídat verše měla Jazylka v bufetu ve sprše, chtěla jsem jen zareagovat na ní, ale pak jsem si uvědomila, že mi tam chybí ta sprcha
Tak jsem to dala sem, děkuji za rozbor.