samota

Slova lásky, slova nářků, po emocích slovní průjem...
Odkládáme zde přetvářku a svou duši obnažujem.
Uživatelský avatar
ašek
Příspěvky: 2091
Registrován: 4.5.2014 19:19
Bydliště: Ostrava

Příspěvek od ašek » 25.5.2014 22:08

Předivoká voda z hor,
osvětlená tatranskými sněhy.
Slovenského ráje vzlyk,
ozářený Oriónu světlem.
Bylo tomu hvězdám vzdor,
na Podlesku rozprávěly něhy.
Citlivého srdce ryk
zklidnila pak chůze spišským městem.

<hr>Na první pohled se zdá, že to jsou nerýmované verše, až při pozorném přečtení zjistíme, že tam docela dobré rýmy jsou, jen rýmové vzdálenosti jsou tak velké, že je moje hlava nepobírá.
vitsoft
Uživatelský avatar
ašek
Příspěvky: 2091
Registrován: 4.5.2014 19:19
Bydliště: Ostrava

Příspěvek od ašek » 17.6.2014 21:11

Jak to poznat, když ji potkáš,
nesmrtelnou kostějku.
Kim sem poslal Korejku,
rusky točit kabelku.
Řídic v kraji svou reportáž,
láska fandí padělku.
Uživatelský avatar
yagga22
Příspěvky: 116
Registrován: 20.5.2014 19:33
Bydliště: Frýdek-Místek

Příspěvek od yagga22 » 18.6.2014 8:38

Chápu, milý, je to tvoje,
to vidí i nebesa,
churav, navíc bez hoboje,
smutno vůkol, neplesám.
Odpovědět