Stránka 2 z 2

Napsal: 23.2.2016 14:33
od Kama
Dudy nemám, jenom flétnu,
také housle skryté dobře.
Ale možná někdy v květnu,
pokud počas řekne oukej,
k Skotům skáknu, řeknu foukej.
Foto dodám, bude v hobře.
:lol: :-P :wink:

Napsal: 29.3.2016 19:43
od ašek
ujištění exkrementální

Opora a ujištění.
juta plná exkrementů.
Směnárníci nerozmění
nepatřičně hutný pytel,
nepomůže Honza Křtitel
ani pocit velké nouze.
Osudu se nedá vzpouzet,
narozený bez talentu.

Napsal: 6.4.2016 20:49
od ašek
v rejži


Není se tu čemu divit,
vždycky jsem byl pamětlivý,
zdravé je být sem tam v rejži.
Všechno, co je absurdita
mega maxi kynutější
napůl plná. Nedopitá.

Napsal: 13.6.2016 22:13
od ašek
jarní s výhledem na léto


Zjara, to se dějí věci,
blufuju a nezhasínám,
hledám správný závěr řeči,
nezávazná šprťouchlata.
Průser je vždy natotata,
nervozita, výkřik hrůzy,
vítězím já. Po haluzi.
V létě půjdu někam jinam.

Napsal: 20.6.2016 23:18
od ašek
budoucnost plíživá

Poruchou neděste.
Předčasná vyspělost,
demence na cestě,
uzené na půdě,
deprese nebude.
Nevěřím počasí,
demence souhlasí,
stařecká zblbělost.


Napsal: 30.6.2016 22:37
od ašek
očekávání smilníkovo

Ženatý a trochu vdaná,
paměť, pravda, přímo sloní,
oblíbená kličkovaná,
užíváme kratochvíli,
takových nás není příliš.
Cosi mizí v pisoáru,
rozevírám vlastní náruč,
čekám, co že hupsne do ní.

Napsal: 9.7.2016 23:56
od ašek
zpověď

Maslowova pyramida,
odjakživa na základně,
o něčem to vypovídá.
Dedukuji, co je chtění,
možná žába na prameni,
pozdrav Slunci je pak navíc.
Loupit chodím bez rukavic
a miluji bezvýhradně.

Napsal: 10.7.2016 8:17
od Kama
To je hodně prima známka,
když hrad nemá základ v P(p)ísku.
Být tak s tebou v kraji Šrámka,
nemám problém chodit k splavu,
ráda totiž ztrácím hlavu,
když dáš víc, než plnou misku.

Napsal: 11.7.2016 12:09
od Jiška
Nemám z toho žádné vrásky,
všechno mám, tak co bych chtěla,
zdraví, domov, i dost lásky...
K čemu trezor s diamanty,
jednou zreznem jako panty,
ztrouchnivějí stará těla.
<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 17.7.2016 13:48 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=330'>Povzdech básníka</a> -> <a href='viewtopic.php?t=160'>Moudra</a>

Napsal: 29.7.2016 21:23
od ašek
slunce nad Ostravicí

Jen pár zrnek z moře písku
v přesýpacích hodinách,
chudák Fráňa bez výtisku.
Jednou byla jediná
poblíž řeky, zase v Písku.
Pohodíme po zdech hrách,
tisková a chyba v tisku.
Radování v blbinách.

Napsal: 27.1.2017 9:26
od tonic
Po tom, co se strhlo kolem podle mě nádherné básničky Jiřího Žáčka, nemohu si nepovzdechnout:

K čemu jsou holky na světě?
Poslední dobou pocit mám,
že aby celé planetě
říkaly, jak se točit má.
A zaklínaly genderem
a pořádaly mítinky.
Naštěstí jenom některé.
Z těch ostatních jsou maminky.

Napsal: 29.1.2017 11:48
od vitsoft
Chcete vědět, co mě baví,
když mě stáří obviní,
že už nejsem dosti žhavý?
Chcete vědět, čím se bavím?
Oprašuji pérem pavím
urny svých snů na skříni.

Napsal: 8.2.2017 22:44
od ašek
úředníkův povzdech ranní

Sesli svěřím vlastní prdel
každé ráno nedočkavě,
vzpomínám, co mám mít v hlavě,
všechny cíle mimo dostřel.

Úředně to neověřím.
Plody lásky k práci chybí,
sám sobě to nezávidím,
nemám žádný důvod věřit.

Chyběl nocleh se snídaní,
radost nuzně krátkodobá.
V probouzení ranná doba
jako první přijímání.

Napsal: 23.2.2017 21:54
od ašek
probuzení

Nejsem mrtvý, musím vstávat,
v hlavě zcela vyprodáno,
tedy, prosím, nesrovnávat.
Ukecávám tělo těžce,
mrtvoly jsem vynálezce,
v duchu ječím, vřískám, křičím,
už rozumím stávkujícím.
Tak si přeji hezké ráno.

Napsal: 6.4.2017 8:09
od tonic
Povzdech vilného kuchaře

Pozval jsem Emily na lasagne,
doufal jsem, že by mi dala za ně.
Pravila: "Ty chlípný klacku!"
A pak mi dala. Leč facku.

Napsal: 6.4.2017 8:35
od Kama
Fackovací Emilce,
řekni hlasem děsně strohým,
lasaně, žes nabíd mnohým,
ač je v noční košilce.
Vyšli pohled, který mrazí,
pozor dej na náznak pouhý,
neboť znáš už její touhy,
přesto jak jste pořád nazí.

Re: Povzdech básníka

Napsal: 11.11.2017 20:48
od Tadeáš
Ceň si život, drahý druhu,
nehraj si v něm na skauta;
pojedeš po rodném luhu.
Ač tam jedeš třeba po sté,
štěstí na tě bude sprosté:

střemhlav vrazíš do auta.

Re: Povzdech básníka

Napsal: 22.1.2018 13:11
od tonic
Ta dnešní generace...

My jsme byli lepší, jiní!
V patnácti se dcera žene
pařit, a že třicetiny
dnes mám, to si nevzpomene...

Re: Povzdech básníka

Napsal: 17.5.2018 9:03
od tonic
Po ránu v koupelně v zrcadle
spatřil jsem obrysy postavy.
Vypadá poněkud povadle.

...a další ráno zas déja vu.

Re: Povzdech básníka

Napsal: 20.5.2018 12:19
od vitsoft
V zrcadle se moje hlava
jeví cizí bytostí.
Děsný horor mi přehrává
koupelnový monitor.
Hýbe se v něm cizí tvor
zpomalenou rychlostí.

Re: Povzdech básníka

Napsal: 24.6.2018 16:52
od Tadeáš
Když vidím tento dar,
jenž skví se ve tvé tváři,
rád bych si kousek vzal.
Ty bys mi jej snad i dal,
ovšem zřím zde problém jistý,
neshledám se tolik čistým,
bych moh' s tebou běžet cval.
Odlijí mi kousek skláři.

Re: Povzdech básníka

Napsal: 25.6.2018 16:26
od Ruprecht
Cosi se na mě šklebí,
co bloumá mojí lebí.
Zatím to vyhlíží záhadné,
uchopit je to dost nesnadné,
nežli to dočista vypadne,
a potom řeknu: ,, Že by?"

Re: Povzdech básníka

Napsal: 7.7.2018 23:46
od Beta
Pročpak se Ruprecht šklebí,
záhada? Jenom bebí.
Vezmi ichtyolu mast,
prskni přímo na náplast,
přilep ji na svou lebku
a odhoď svojí depku,
úsměv vlož, místo šklebu
a nemysli na lébu.
:-D