Stránka 1 z 2
Vzpomínání
Napsal: 25.10.2008 10:52
od sarin
Plamen tančí v lůně svíce,
modlitba neslyšně ze rtů zní,
v sítě vzpomínání chycen,
poklesne člověk do kolen,
odříká slovo za slovem
z prastarých kuliček řetízku.
Modlitba ztrácí se v věčnosti...
Proč průlet časem pořád bolí?
Kdy drazí, co byli nablízku,
přestanou nám již chybět tolik<a href="http://www.youtube.com/watch?v=0Gx-N-kd ... re=related">? </a>
Napsal: 25.10.2008 16:07
od vitsoft
Tisíc očí pomrkává
v miskách z laciného plastu,
zavřené však má je hlava,
jež je ozdobena trním.
Já se nadějemi krmím,
že až časem prolétneme,
svou odpověď nalezneme
za zdí od ikonoklastu.
Napsal: 25.10.2008 22:46
od Marenka
Ten, co mi nejblíže vždy byl,
má jistý svůj klid. V srdci mém
zůstal ten život jako sen,
jak lísteček v památníku
tou stálou mou vzpomínkou
tak krásně popsaný list zbyl.
Napsal: 26.10.2008 9:30
od Kama
Bíle voní tichá slova,
bíle voní chryzantéma,
víčko slanou mlhu skrývá,
duši tlačí divná tíha.
Vůně svíček dnes je jiná,
tohle kouzlo pořád nemá,
tančí s větrem,když se dívám,
plamenem se dávno míhá.
Napsal: 26.10.2008 10:49
od sarin
Člověk je jako svíce plamínek.
Hoří a svítí...
Když osudný vítr zavelí,
zůstává z křehkosti bytí
jen proužek dýmu,
klubko vzpomínek...
Napsal: 27.10.2008 13:46
od Hanulka21
VZPOMÍNKY
V živé paměti
hledám objetí
také vzpomínky
v očích plamínky
kupu zážitků
krásu polibků
úsměv veselý
hříšek nesmělý
lásky bláznivé
chvíle vášnivé
místa milená
srdce ztracená.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 27.7.2009 20:34 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=182'>Vzpomínání</a> -> <a href='viewtopic.php?t=159'>Melancholení</a>
Napsal: 28.10.2008 18:34
od Kama
Moje chtění byl kraj světa,
živou vodu nosit v dlaních,
dávno je to,celá léta.
Roste plevel na těch pláních.
Dals mi palác,celý z ledu,
tvoje voda byla ze skla,
také slova se tak leskla,
neměla však kapky medu.
Po létech máš,při setkání
ještě pořád stejná přání,
abych byla zmámená.
Stojím tu na stejné stráni,
mám zas holá ramena.
Napsal: 28.10.2008 19:27
od vitsoft
Blýskavých slov střechýly
s cinkotem se roztříští,
když se střecha nachýlí
pod přívalem jarní bouře.
Zlato mlčím v cloně kouře
na života jevišti.
Růžový vřes
Napsal: 28.10.2008 21:55
od knihovnice
Růžový vřes
Dívám se do mraků,
je tolik zázraků!
Jsem kluk, co mámě
rád podal by rámě,
modré z nebe snes.´
Jsem ale maličký,
osuším slzičky,
půjdu po pěšině,
utrhnu v houštině
růžový vřes.
Uplynou pak léta,
já spěchám do světa.
Jiná je doba dnes,
nelíbí se mi vřes,
miluju růže.
Kradu se do zahrad,
pro milou květy brát,
trním se proplétám,
až náruč růží mám,
láska vše zmůže.
S tou dívkou copatou
scházím se na pátou.
Rád vše jí k nohám dám
a nevím, co je klam,
ještě dnes.
Šedivím na skráni,
léta mě dohání,
pohlédnu do nebes,
navštívím rodnou ves
s kyticí růží.
Cestou už neznámou
já spěchám za mámou.
Náves je dnes tichá
máma už nedýchá,
dech se mi úží.
Přišel jsem pozdě však,
právě mi ujel vlak,
život je velký klam,
zůstal jsem v světě sám
s náručí růží.
Chvíli jsem opodál
mámina hrobu stál.
Utíral si slzy,
nepláčou přec muži,
zahodil růži.
Růže je mámení,
jen chladné kamení
zůstalo dnes
tam, kde já na pláni,
za lesem na stráni
hledal vřes.
Se slzou na víčku
zapálím já svíčku.
Pohlédnu do nebes,
vzpomenu si na vřes
právě dnes.
Jak rád bych mámě dal,
oč jsem jak malý stál,
při ranním svítání
vložil jí do dlaní
růžový vřes...
Napsal: 5.11.2008 19:54
od Kama
Bloudím chrámem vzpomínkovým,
bosá, hledám pokoru,
jsem jak kámen,sama to vím,
Chceš mít sochu z mramoru?
Copak čekám od zpovědi,
padá na mně divná tíseň,
někdo cizí tady sedí,
nahlas zpívá svoji píseň.
Napsal: 15.11.2008 18:16
od Kama
Nechtěj vědět,co je pravda.
Řeknu bílá,myslím černá,
jedenáctá pořád lambda?
Čekám ještě slovo správné?
Stejně přijde zase vadné.
Celý život jedna herna.
Napsal: 20.11.2008 19:04
od sarin
Dá-li žití sbohem
ještě nerodící
mrazem zkřehlý stromek,
poupátko, co hýčká
teplá dlaň sluníčka,
v mollech sténá táhle
bolem srdce zvadlé
přírody truchlící.
myšlenky stárnoucí ženy...
Napsal: 27.1.2009 1:19
od Hanulka21
odbila půlnoc......
najednou jsem se v čase zastavila
a otázka mi v mysli vytanula
vím co je to láska??.....
jiná je ve dvaceti - vášnivá
jina je ve třiceti - tápající
jiná ve čtyřiceti - chápající
jiná v padesáti - vím ještě co je láska?
láska - ne, nejsou to jen slova,
chtěla bych ten cit prožít znova,
ten pocit touhy, něhy, vášně
cítit se zase mladě, krásně...
bim bam bim bam bim ne, to nejsou
hodiny, to mé srdce tluče,
ale ne láskou , vášní, touhou,
ale jen stařeckou únavou....
odháním bláznivé myšlenky,
zmožená vyměnuji plenky
a uléhám v studené lože,
je láska? odpověz mi Bože!
Napsal: 9.2.2009 17:54
od Kama
Stačí mít schované v šuplíku naděje,
přilepíš střepinu ze štěstí dávného,
nádhera z červánků rozpustí závěje.
Co bude z marnosti, prázdnoty, ze smutků?
Dívej se ke slunci,nechej stín na schůdku.
Řekni jen půl slova, krásného, tajného.
Napsal: 9.2.2009 19:59
od vitsoft
Prohledám papíry z dolního šuplete,
které si mladičká dívenka střádala.
Vidím tam však jenom jízdenky projeté,
pár starých fotek a vstupenek do kina.
Po spoustě let už jen těžko se vzpomíná,
opravdu stačí si zazpívat la la la?
Napsal: 22.2.2009 16:17
od Kama
Otvírám sbírku svých životních příběhů,
po tmě v ní listuji,při víně, s Elvisem.
Jenom ty- na poušti, na moři, ve sněhu.
Půlnoční koktejly tužeb a iluzí
pokaždé s úsvitem podlehly erozi.
Tenkrát sis podplatil osud i náhodu
nesl jsi na stéble navleklou jahodu.
S přidrzlým úsměvem zeptal ses- víš, že jsem?
Svačina v trávě
Napsal: 22.2.2009 23:16
od vitsoft
Ač už nejsme náctiletí,
vyšplháme do posedu
neposedně jako děti.
Myslím, že to ještě svedu,
spatřit bez dalekohledu,
co dopřáno málokomu:
jak se zase měníš v laň.
Tam nahoře chci ti říci,
jak jsem rád, že kůra stromu
stále voní pryskyřicí,
když ji hladí moje dlaň,
že na větvích zrají šišky,
a že ruka, byť se loudá,
když je hladím prstů bříšky,
cítí tlukot strakapouda.
Zažijeme adrenalin,
až si zase zopakujem
závod v pojídání malin.
Nervozita davu vzrůstá,
rozhodčím jsou naše ústa,
když dostanou slovní průjem
a pak s rtěnkou od borůvek
zahrajem si schovávanou
těkavě jak rybí plůdek
v kapradinách, v hustém smrčí
či za jedlí, jež tu trčí
vzrušeně a vyzývavě...
Však kapradě zase vstanou,
neboj, jehličnatá družko
s obličejem v sojčích perech,
až si ušlapeme lůžko
jako černá bachyně,
jež si k spánku chystá pelech,
a nakonec v měkké trávě
pojíme se k svačině.
Napsal: 25.3.2009 18:01
od Kama
Nechtěls nikdy kompromisy,
tvoje oči vzdorem plály.
Dnes chci vědět, jsi jak kdysi?
Trocha stříbra na tvé skráni,
očím zkušenost už brání
prásknout po čem duše prahne.
Když se tvůj stín k mému nahne,
všechny trable mizí v dáli.
Napsal: 9.6.2009 22:29
od Kama
Když si někdy duše stůně,
polštář tajně slzou rosí,
pivoňková sladká vůně
možná zruší tuhle chmuru.
Proti času snovou tůru
půjdu zase. Budu ráda.
Nevadí, že rosa padá,
tenkrát jsme též byli bosí.
Napsal: 16.6.2009 22:25
od Kama
Celičká voníš po skořici
a někdy vanilkově zase,
Jitřenkou jsi i Večernicí,
šeptávals horce do mých vlasů.
Měli jsme všechno a dost času.
Bylo to dávno? Včera, zdá se.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 17.6.2009 21:23 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=182'>Vzpomínání</a> -> <a href='viewtopic.php?t=150'>Sextiny</a>
Napsal: 17.6.2009 21:25
od vitsoft
Sluncem voní karbol z trati,
kdesi vpředu je prý hrob.
Teď však jdeme rozesmátí
s dědou v modré uniformě.
Hádanku má dneska pro mě:
kde se kolejnice spojí?
Nekonečna prý se bojí,
jednou tam však dojít musí.
Rozteč pražců nohou čtu si,
děda ale šlape ob.
Napsal: 18.6.2009 8:25
od Kama
Ta je nádherná, až bere dech.........
Napsal: 28.6.2009 21:33
od Kama
Přistřihneš křidýlka slepici,
přestane toužení labutí.
Lehce lze utopit na lžíci
tajemně modravé volání.
V zrcadle cizí tvář zaclání,
vzpomínky s podivnou příchutí.
Napsal: 19.7.2009 22:44
od Kama
Voňavé stmívání otevře paletu
večerních příslibů. Nadějné začátky,
blýskavá štěstíčka, letící kometu.
S červenou verbenou, vpletenou do vlasů,
naboso, po špičkách zajdu si pro krásu
prastarých vzpomínek. Přichází potichu.
Poněkud nesměle skončíme u hříchu.
V závrati ztratit chci pochyby, na splátky.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 27.7.2009 20:29 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=182'>Vzpomínání</a> -> <a href='viewtopic.php?t=159'>Melancholení</a>
Napsal: 27.7.2009 20:36
od vitsoft
Noční vlak zastavil uprostřed pšenice,
ospalost zvolna se začala ztrácet,
když jsem se, vylákán úplňkem Měsíce,
navzdory zákazu vyklonil z okna.
Předtím jsem neznal, jak vůně je schopna
zarýt se do hlavy, když je vám dvacet.
Napsal: 28.7.2009 0:26
od Marenka
Vzpomínka žije ve mně stále:
bylo to na začátku máje.
Tenkrát jsme spolu prošli krajem
v chvíli té byla země rájem.
A my dva jako Adam s Evou
co životem se spolu vedou ...
Napsal: 1.11.2011 17:39
od sarin
<img src="
http://img265.imageshack.us/img265/865/sam7713.jpg" align="right">
Spadané listí, rozkvetlé hroby,
ovzduší vonící příslibem sněhu...
To je čas, kdy do nedávné doby
světýlka zvou nás z plamínků svíček.
V jasu z nich bolest křídla má muší.
Blikajíc tiše, dymovou tuší,
nakreslí v duši k vzpomínkám klíček,
které jsou kolébkou pro naši něhu.
Napsal: 19.9.2012 19:32
od Jiška
Už se blíží v kapkách deště,
cesty dláždí spadlým listím,
říkám létu Zůstaň ještě,
chodit bosky v teplé trávě,
vidět slunce v černé kávě,
procházet se cestou v poli,
s kopců zase do údolí,
to vše ale pryč je zase,
teď už řekne nám, co má se...
podzim...<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 25.11.2012 15:17 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=182'>Vzpomínání</a> -> <a href='viewtopic.php?t=159'>Melancholení</a>
Napsal: 25.11.2012 15:16
od vitsoft
Vůně tvá se vytrácí
pod klepadly Amorků,
když z nedělních matrací
práším lásku na dvorku.
Napsal: 2.12.2012 16:57
od Kama
Už brzy zase ke stromečku
si zasedneme, k sobě tváří
a machrovací stáhnem dečku.
To proto, když už zvednem sklenku,
a osud chtěl by zahrát scénku
jak v době děsně předminulé,
zas voní čas jak levandule,
a náruč mámy v adresáři.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 6.12.2012 15:57 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=182'>Vzpomínání</a> -> <a href='viewtopic.php?t=193'>Vánoce a nový rok</a>
Napsal: 8.6.2014 22:25
od ašek
Ty prošlas bytím jak mší v chrámě.
Až budeš jednou kliku brány,
tu, která hlídá boží pláně,
jen lehce cítit rušit plány,
pak uvaž možná předstíraně,
že není všechno o nirváně.
Napsal: 11.6.2014 13:46
od Kama
Ach bože, mám to zcela jasné,
má cesta bude nejspíš o tom,
jak nastrkovat jen to krásné,
jak tupit ostří tichým dýkám,
jak místo vzlyků smíchem hýkám,
jak v noci, těsně před svítáním
vím, jak své touhy zase raním,
když na své proč já znám i proto.
Napsal: 11.6.2014 20:48
od ašek
Můj prst dávno zapnul autopilota,
už mám jen oko na tepu života.
Příště mi potvrdí
mléko plné strdí,
a zírám do číše. Uvnitř prázdnota!
Napsal: 23.6.2014 0:36
od yagga22
Zkouším psát rýmy,
zní na vše strany,
tvým tepem zní mi
zvon objímaný.
Za rohem v kapli,
hvězda mi chřadne,
saň drápy brousí,
kříž brzy spadne.
Přání mám jedno,
všech ptám se stále,
z prachu meč zvednout
a přivést krále.
Napsal: 17.7.2014 0:38
od ašek
Farář Otík chodí luhy,
tajemstvím vždy samodruhý,
nevidí rád pánů sluhy.
Nemá lístek na Bermudy.
Kelišová, kudy tudy?
Napsal: 23.7.2014 21:45
od yagga22
Vybíráš mi z vlasů hvězdy,
přebíráme něžně hrách,
pokud bude zítra hezky,
utoneme v lásky hrách.
Napsal: 16.11.2014 15:16
od Kama
Vřesovištěm jdu, až na větrnou hůrku,
nevím, proč tě zvu, snad pořád doufám ještě.
Nesu tisíc snů a ožužlanou šňůrku,
plnou nůši slov, co znám je jako kdysi,
přesolenou růži z polévkové mísy.
Je tam pořád, vždyť víš, když jdou zimní deště.
kocour se schoulil na můj klín
Napsal: 25.11.2014 21:45
od ašek
http://www.novinky.cz/kultura/354549-ze ... hapka.html
Varhanům pedál sešlápli
a v nebi budeš Potměšilý host.
Čeká tě Kázáni v kapli.
Vždy zvládals hladce zvládnout pochybnost
života extáze.
Bude ti lehká zem!
Re: Vzpomínání
Napsal: 21.8.2019 18:37
od vitsoft
Pět urostlých nápadníků
chtělo šukat naši zem
hlavní tanku, bez šeříků.
U vrátek petlice reziví, bratříčku,
vyrost si, nechodíš s bruslemi na kličku,
v kožených křeslech teď vyrábíš směrnice.
Za to ti tleskáme, úsměvy křivíce,
a držkou v zemi jen občas si zaryjem.
Re: Vzpomínání
Napsal: 29.11.2020 0:55
od Ruprecht
I slunce chodí večer spát,
když únavou se klíží oči.
Vteřiny krájí čas na nejjemnější fáš
a hlavou letí něco v dál...
Takový tón, známý...
Rozkvetlé louky, vůně jar
ti přináší ten sen,
svit luceren na nádražích
za nocí, když je míjí vlak
tudu, tudu, tik, ťak, tik, ťak
tik ťak.....
