Střípky smútku
- Jiška
- Příspěvky: 6745
- Registrován: 6.7.2008 15:48
- Bydliště: ČR
Duši jsem oblékla do víry ve štěstí,
živím ji pokrmem z lásky a naděje,
zbytečno přemýšlet o lidském poselství...
Osudu soukolí roztáčí sudičky,
před Pánem života člověk je maličký...
Tak či tak, na Světě přece jen krásně je.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 3.8.2009 20:54 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=103'>Střípky smútku</a> -> <a href='viewtopic.php?t=158'>Radostění</a>
živím ji pokrmem z lásky a naděje,
zbytečno přemýšlet o lidském poselství...
Osudu soukolí roztáčí sudičky,
před Pánem života člověk je maličký...
Tak či tak, na Světě přece jen krásně je.<br><hr>
Příspěvek byl zkopírován 3.8.2009 20:54 uživatelem <b>vitsoft</b>
<a href='viewtopic.php?t=103'>Střípky smútku</a> -> <a href='viewtopic.php?t=158'>Radostění</a>
- sarin
- Příspěvky: 1385
- Registrován: 8.8.2007 23:29
- Bydliště: Slovensko
Noc se plíží po pokoji
plníc temnem všechny kouty,
mísy, hrnky, sklenic spousty...
Právě si v mém křesle hoví.
Unavená z dlouhé pouti,
tikot hodinek si pouští.
Odežene teskný pocit,
který od rána útočí?
Zajal mysl, čím dál více,
tíží nohy, srdce, plíce...
Mnu si dlaní horké čelo,
děsím se, netuším čeho.
Pocit ten i jeho kočí,
nemřou, sílí s temnem noci.
- Co se děje? - chci se zeptat,
nevím proč...mám o tebe strach...
Vítězí nad nocí bez ztrát.
plníc temnem všechny kouty,
mísy, hrnky, sklenic spousty...
Právě si v mém křesle hoví.
Unavená z dlouhé pouti,
tikot hodinek si pouští.
Odežene teskný pocit,
který od rána útočí?
Zajal mysl, čím dál více,
tíží nohy, srdce, plíce...
Mnu si dlaní horké čelo,
děsím se, netuším čeho.
Pocit ten i jeho kočí,
nemřou, sílí s temnem noci.
- Co se děje? - chci se zeptat,
nevím proč...mám o tebe strach...
Vítězí nad nocí bez ztrát.
- vitsoft
- Site Admin
- Příspěvky: 2505
- Registrován: 5.7.2007 14:36
- Bydliště: Vítkov
- Kontaktovat uživatele:
- sarin
- Příspěvky: 1385
- Registrován: 8.8.2007 23:29
- Bydliště: Slovensko
Upijím světlem prozářené doušky....
Hodiny najednou vesele cinkají,
zvonečků tisíc prochází mi oušky.
Na chvíli zahnals mé obavy. Záře v tmě...
šíří se pokojem i hluboko ve mně.
No přes jasno v srdci, přes úsměv v mé tváři,
nechtějí stáhnout se smutku mí sponzoři.
Zářný nápoj, ten tvůj, pane Edisone,
častým užívaním nezevšední, to né,
slabé má místo, svou Achillovou patu,
tenoučké vlákenko, jen nitku z wolframu.
Jednou začne slábnout, až celá uhoří.
Přesto ti děkují, příteli drahý.
Jak ti to splatím? Můžu skleněnkami?
Hodiny najednou vesele cinkají,
zvonečků tisíc prochází mi oušky.
Na chvíli zahnals mé obavy. Záře v tmě...
šíří se pokojem i hluboko ve mně.
No přes jasno v srdci, přes úsměv v mé tváři,
nechtějí stáhnout se smutku mí sponzoři.
Zářný nápoj, ten tvůj, pane Edisone,
častým užívaním nezevšední, to né,
slabé má místo, svou Achillovou patu,
tenoučké vlákenko, jen nitku z wolframu.
Jednou začne slábnout, až celá uhoří.
Přesto ti děkují, příteli drahý.
Jak ti to splatím? Můžu skleněnkami?
- Marenka
- Příspěvky: 1059
- Registrován: 7.7.2008 18:41
- Bydliště: Čechy
Smutek z loučení
Smutno je mi strašně moc,
odejel mi můj milý.
Proč se stále loučíme?
Pozdrž ještě tu chvíli.
Loučení je snad nemoc?
Stále ji jen léčíme.
Existuje prevence?
Spojí opět milence?
odejel mi můj milý.
Proč se stále loučíme?
Pozdrž ještě tu chvíli.
Loučení je snad nemoc?
Stále ji jen léčíme.
Existuje prevence?
Spojí opět milence?
- afro.minerva
- Příspěvky: 305
- Registrován: 16.7.2010 11:11
Blednoucí vzpomínky stříbrných kadeří,
mizící úsměvy spojené s radostí,
ukryté pod zemí spočinou v příšeří.
Kamenem nehybné. Kalené do zlosti…
Ty ruce vrásčité, slabé a prosící,
k dětem se vzpínaly pro krátkou návštěvu.
Dnes nejspíš rozpadlé, pod hlínou tlející,
pod žulou netknutou stran mého pohledu.
mizící úsměvy spojené s radostí,
ukryté pod zemí spočinou v příšeří.
Kamenem nehybné. Kalené do zlosti…
Ty ruce vrásčité, slabé a prosící,
k dětem se vzpínaly pro krátkou návštěvu.
Dnes nejspíš rozpadlé, pod hlínou tlející,
pod žulou netknutou stran mého pohledu.
- afro.minerva
- Příspěvky: 305
- Registrován: 16.7.2010 11:11
Ustálená v táhlé nečinnosti,
propálenou dírou v zácloně,
vidím další součást skutečnosti.
Prostou pravdu. Život v šabloně.
Klišé možná mění daný prostor
v trochu lepší místo k toužení.
Realita velí! Vnitřní rozpor.
Každodenní běžné snažení…
Vysát, všechno zbavit trochy prachu,
vytřít, vařit, umýt nádobí…
Doplést šálu, topit. Touhy v šachu.
Jedno, druhé, třetí období…
Ptám se sebe, hledám možnou chybu.
Ptám se. Stále stejné… Nazpaměť.
Druhá strana mince. Váha slibu…
Forma daně. Oběť – odpověď.
propálenou dírou v zácloně,
vidím další součást skutečnosti.
Prostou pravdu. Život v šabloně.
Klišé možná mění daný prostor
v trochu lepší místo k toužení.
Realita velí! Vnitřní rozpor.
Každodenní běžné snažení…
Vysát, všechno zbavit trochy prachu,
vytřít, vařit, umýt nádobí…
Doplést šálu, topit. Touhy v šachu.
Jedno, druhé, třetí období…
Ptám se sebe, hledám možnou chybu.
Ptám se. Stále stejné… Nazpaměť.
Druhá strana mince. Váha slibu…
Forma daně. Oběť – odpověď.
- lea
- Příspěvky: 6889
- Registrován: 3.12.2009 22:55
- Bydliště: Praha
- afro.minerva
- Příspěvky: 305
- Registrován: 16.7.2010 11:11
Utichlá v náznaku občasné radosti.
Snoubená v smuteční závoji. Neznámé
krajiny vzdálené… Samotná! V malosti
drcená stěnami. Tisíckrát stonáme…
Sluneční odlesky v skleněných tabulích
dotekem svobody lákají. Bezcílné
bloumání v pokojích, stínovím zkalených.
Odráží myšlenky bezmocně nesdílné.
Slzavým údolím spolu se brodíme,
týravou bolestí. Prstoví spojená -
ruce se držící. Možná i pojíme…
Trhavě ospalé. V náručí schoulená
usínáš v úlevě pojednou krvavé.
Úlevou věštící budoucí návraty.
Horkostí procitáš, klesavě stoupavé...
Vteřinou hledáš mne. Mířím ti v ústrety.
Snoubená v smuteční závoji. Neznámé
krajiny vzdálené… Samotná! V malosti
drcená stěnami. Tisíckrát stonáme…
Sluneční odlesky v skleněných tabulích
dotekem svobody lákají. Bezcílné
bloumání v pokojích, stínovím zkalených.
Odráží myšlenky bezmocně nesdílné.
Slzavým údolím spolu se brodíme,
týravou bolestí. Prstoví spojená -
ruce se držící. Možná i pojíme…
Trhavě ospalé. V náručí schoulená
usínáš v úlevě pojednou krvavé.
Úlevou věštící budoucí návraty.
Horkostí procitáš, klesavě stoupavé...
Vteřinou hledáš mne. Mířím ti v ústrety.
- vitsoft
- Site Admin
- Příspěvky: 2505
- Registrován: 5.7.2007 14:36
- Bydliště: Vítkov
- Kontaktovat uživatele:
-
- Anonym
- Příspěvky: 3
- Registrován: 5.7.2007 15:14
- Bydliště: Anonymní přihlášení
Povzbuzení do života
No tak, brachu, hlavu vzhůru,
ještě nejsi mužná nicka!
Navíc cestou z Tvého chmuru
je vždy láska platonická...
ještě nejsi mužná nicka!
Navíc cestou z Tvého chmuru
je vždy láska platonická...
- Beta
- Příspěvky: 3974
- Registrován: 3.9.2013 23:45
- yagga22
- Příspěvky: 115
- Registrován: 20.5.2014 19:33
- Bydliště: Frýdek-Místek
-
- Příspěvky: 563
- Registrován: 24.3.2015 11:10
- ašek
- Příspěvky: 2027
- Registrován: 4.5.2014 19:19
- Bydliště: Ostrava
kar Lojzovo
Zvláštní potkat tuhle znovu,
z hřbitova jde, hraje vdovu.
Slova, prosím, nevyslovuj,
hostům karu nepřej šťastný den.
Krásná jsi - mlčící v oparu
smutky dnes nosí se postaru,
znovu tě potkávám, Beskyde.
Zahozeno v závalu,
na Zarubku s barabami
čest se vzdává nešvarům.
Lojza je tu stále s námi.
Zvláštní potkat tuhle znovu,
z hřbitova jde, hraje vdovu.
Slova, prosím, nevyslovuj,
hostům karu nepřej šťastný den.
Krásná jsi - mlčící v oparu
smutky dnes nosí se postaru,
znovu tě potkávám, Beskyde.
Zahozeno v závalu,
na Zarubku s barabami
čest se vzdává nešvarům.
Lojza je tu stále s námi.
- ašek
- Příspěvky: 2027
- Registrován: 4.5.2014 19:19
- Bydliště: Ostrava
- Tadeáš
- Příspěvky: 71
- Registrován: 19.8.2017 21:41
- Bydliště: Lašské kraje
Re: Střípky smútku
Je čtvrtek večer, krásný den,
mám v rukou svrab,
což ovšem je jen malý trest.
Já stydím se, já nejsem chlap,
jak můžu takhle blbý být,
ne, neprosím se o soucit,
já už chci jenom cítit chlad.
Nemám se čemu postavit,
snad jenom sobě sám
a ani tohle nezvládnu.
Už nevím vlastně, zda tě znám,
tak podejte mi někdo laso,
ať prohlásím ho za svou spásu.
Na půdě máme pevný trám.
mám v rukou svrab,
což ovšem je jen malý trest.
Já stydím se, já nejsem chlap,
jak můžu takhle blbý být,
ne, neprosím se o soucit,
já už chci jenom cítit chlad.
Nemám se čemu postavit,
snad jenom sobě sám
a ani tohle nezvládnu.
Už nevím vlastně, zda tě znám,
tak podejte mi někdo laso,
ať prohlásím ho za svou spásu.
Na půdě máme pevný trám.
- vitsoft
- Site Admin
- Příspěvky: 2505
- Registrován: 5.7.2007 14:36
- Bydliště: Vítkov
- Kontaktovat uživatele:
Re: Střípky smútku
Konec prázdnin vyděsí.
Taky jsem tím trpěl, kdysi,
v učitelské profesi.
Tak ať se ti dobře visí.
Taky jsem tím trpěl, kdysi,
v učitelské profesi.
Tak ať se ti dobře visí.