Škola rýmů

S daktylem zeleně plujeme v oblacích,
omamnou náladou, samotu zaplaší.
Trochej hledám v modrém stínu,
šťastně rukou svou mu kynu.
Když jamby tvořím, tak se červe nám,
pak z nich jsem šedo modro zele ná.

Tady zapracovala fantazie uživatelky rytmického analyzátoru Nepřeceňovat počítače. Rytmus se dá naučit, však ho taky dámy v Rytmocvičnách pilně trénují.
Daktyly na mě působí noblesněji, zatímco trocheje jsou lepší do veselých říkaček. A jamby, to jenom když si hrajeme na básníky, když halasíme nebo mácháme.
Tvůj jamb je příliš dlouhý, líp by mi šlo z pusy
Když jamby tvořím, tak se rdím,

S daktylem zmámeně plujeme v oblacích,
zelenou náladou samotu zaplaší.
Trochej na mě modře bliká,
miluji ho, to vám říkám.
Když jamby tvořím, tak se rdím,
já vidím rudě, mám hned splín.

Jamb mi dělá dost potíže, ale předtím to bylo opravdu kvůli analyzátoru, takhle se mu to prostě líbilo víc

Lea jezdí metrem,
délky měří metrem,
básně dobrým metrem,
_____________________píše.

tenhle tvůj příspěvek mi úplně nějak unikl.

Starorežná ta prý píše,
Rancher vtipné verše píše,
nepodléhá nikdy pýše.